Dog trekking – disciplína pro každého

Dog trekking neboli orientační pochod se psem je v Česku jedním z nejmladších odvětví pejskařských aktivit. Jeho historie se u nás začala psát v roce 2000, prvním závodem nazvaným „Osamělý vlk“ ve Žďárských vrších. Za tímto závodem i vůbec za myšlenkou přivést dog trekking do českých zemí, stojí kamarád, spisovatel, obdivovatel aljašských malamutů, člověk s neúnavnýma toulavýma nohama, Jaroslav Monte Kvasnica.

foto: archiv Barbory Slaměníkové

Motto: … zvednutou dlaní zastínil oči proti slunci a zálibně přelétl očima rybník zčeřený drobným vánkem. Hráz byla lemována statnými topoly, zleva šumělo rákosí a trávník vybízel k odpočinku. Pohladil Bucka, který na něj tázavě hleděl, mezi ušima. „Máš pravdu kamaráde, tady si dáme pauzu“. Zatímco pes zápolil s uzeným pamlskem, ponořil lehce nateklé nohy do chladivé vody a s potěšením nastavil tvář slábnoucímu slunci. „Ahoj, jak to jde?“ Vytrhl jej ze slastného podřimování hlas dalšího poutníka a již se k němu natahovala ruka s plácačkou něčeho ostřejšího na přivítanou. „Znám tady kousek pěknou studánku, dáme ještě deset kiláčků a jsme tam. Zvu tě na polívku!“ Obul rychle boty, nahodil bágl, jejich psi zaujali pozici bok po boku a vyrazili za vidinou teplé večeře.

Charakteristika dog trekkingu spočívá v následujícím: účastník – závodník je se svým psem, opatřeným postrojem typu guard, spojen šňůrou nebo jej vede na vodítku za obojek. Po vytyčené trase se pohybují za pomoci turistické mapy dle připraveného itineráře. Pořadatelem určenou povinnou výbavu (nejčastěji se skládá z karimatky, spacáku, čelovky, mapy, misky pro psa, láhve na vodu a krmení s jídlem) může nést v batohu na zádech, či část uložit do speciálních psích batohů. Na zdolání trati vedené volnou přírodou bývá určen maximální časový limit. Pochody mohou být buď na více kol nebo s možností v průběhu bivakovat.

Jak je zjevné z předchozích řádků, jedná se o disciplínu přístupnou naprosto všem, kdo milují pohyb v pěkné krajině se svým psím kamarádem. Je blízká trempingu, turistice či vytrvalostnímu běhu. Obrovský rozmach dog trekkingu zapříčiňuje jeho nenáročnost na vybavení i možnost zúčastňovat se prakticky s jakýmkoliv psem. Na druhou stranu se od nás (i od psa) očekává určitá fyzická zdatnost, potom základní znalosti orientace v terénu i pobytu v někdy drsné přírodě. Vždyť již dosavadní dog trekkingy měly značné výškové převýšení, náročné klimatické podmínky a délku trati od 67 do 126 km. Odehrávaly se často na horách i v přírodních rezervacích.

• brašny pro psy

Co se týče vybavení, jako je postroj, obojek, vodítko či amortizační šňůra, můžeme se opět obrátit na specializované firmy Man mat, AB sport, Polar či Sirius, zabývající se jejich výrobou. Dále se nám z jejich sortimentu mohou hodit v náročnějších terénech botičky pro psy nebo pláštěnky pro krátkosrstá plemena a v neposlední řadě psí nosiče (batůžky). Připomínají ty cyklistické na nosič, visí na obou bocích psa, upevňují se pod břichem a kolem krku seřizovacími popruhy. Psi byli jako nosiči využíváni již primitivními národy a mohou nám být po této stránce platnými pomocníky. Doporučuje se, při dobré kondici, zatěžovat psa nákladem rovnajícím se jedné třetině tělesné hmotnosti, samozřejmě symetricky rozloženým v nosiči..

Teď se podíváme, co bychom měli mít sbaleno my, lidé. Základem jsou samozřejmě kvalitní boty. S přihlédnutím k terénu vystačíme s botaskami či maratónkami, do horského terénu si vezmeme raději kotníčkové, trekingové, dostatečně rozšláplé boty. Od jisté doby nedám dopustit na sportovní ponožky. Dělá se jich celá řada pro různé aktivity i povětrnostní podmínky. Jejich cena je sice vyšší, ale ploché švy zabraňují otlačeninám, podíl lycry protáčení na noze, různé systémy rýhování odvádí pot, zkrátka je to dobrá   (investice. Svrchní ošacení bychom měli mít dostatečně volné, aby nám dovolovalo pohodlný pohyb, dáváme přednost moderním nepromokavým materiálům s velkou prodyšností. Nebudu zde pět chválu na termoprádlo, které pod svrchní materiál určitě patří. Kdo si ho totiž jednou pořídí a vyzkouší jeho nesporné výhody, co se týče odvodu potu a tepelného komfortu, těžko se už ke „klasice“ vrací. Osobně, co se týče prádla a ponožek, balím pro klid duše všechno rezervní. Nikdo neví, kde zmokneme, spadneme do potoka či podobně.

foto: Vladimír Páral

Podle zkušeností, z dosud proběhlých dog trekkingů, se jako optimální velikost batohu ukazuje 40–50 litrů. Dbejme na to, aby měl kvalitní odvětrání zad i takové potěšující maličkosti, jako jsou kapsy na drobnosti, nejlépe i na bederním opasku. Není totiž nic příjemného, kvůli každé tatrance, vytažení peněženky či foťáku sundávat celý bágl. Mnozí už se přesvědčili, jak je důležité přibalit pláštěnku, i když nebývá v povinné výbavě. Nezapomeňte, že máte na zádech batoh, který potřebuje také schovat – i na to dnes již výrobci pamatují. Jinak se osvědčují pláštěnky ve tvaru ponča. Karimatky jsou rozhodně nejlepší samonafukovací, ale kvůli vyšší hmotnosti je téměř nikdo nenosí. Nejčastěji jsou k vidění klasické pěnové a potom takzvané alumatky, ale na té bych rozhodni spát nechtěl. Jelikož valná část dog trekkingu se odehrává na jaře či na podzim, sbalil bych si spacák s komfortní teplotou někde kolem nuly, možná i stupínek pod.

Asi nejvíce probíranou výbavou jsou čelové svítilny, takzvané čelovky. Na trhu jsou k mání levné typy s obyčejnou žárovkou, od zhruba 150 Kč. Většího posvícení se dočkáme od značkových halogenových, s cenou někde od 1200 Kč. Hitem posledních let se staly tzv. diodové čelovky, s vysoce svítivými led diodami, a to především kvůli vysoké výdrži – kolem 80 hodin i více. Nevýhodou proti klasickým žárovkám je poněkud nižší dosah měkkého modrého světla, což nám může někdy při hledání turistické značky chybět. Zde je dobrá rada drahá, ale i s tímto problémem si výrobci dokázali poradit. Začínají se objevovat kombinované typy, které se dají přepínat do dálky na halogen či na úsporné diody. Bohužel zatím za poněkud vyšší pořizovací ceny od 1500 do 3000 Kč.

foto: René Kastner

Od roku 2000 se uskutečnilo zatím 6 oficiálních dog trekkingů a předpokládá se, že jejich počet bude každoročně stoupat. Zdá se však, že toto odvětví, stejně jako kdysi jiná, se v současnosti nachází v období formování a hledání oficiální podoby. Část dog trekkařů totiž během některých akcí v minulém roce začalo pociťovat, že jim tato aktivita přestává přinášet to, proč s ní začínali - totiž radost z pohybu ve volné přírodě po boku psího kamaráda. Touha po vítězství, hodnotné ceny a vidina význačných titulu změnila některé dog trekkingy v honbu za časovými rekordy, v ultramaratonský běh za svitu čelovky. Jako alternativa ultramaratonských závodů se jeví „turistické pojetí“, kde výsledný čas je až na druhém místě, prioritou je maximální vychutnání, či chcete-li užití si krajiny, kterou nám mnohdy pracně pořadatelé zajistili. I tato forma dog trekkingu se už v loňském roce objevila.

Věřím, že obě pojetí dog trekkingu jsou života schopné a budou mít dostatek příznivců. Teď jen záleží na nás, na který z nich vyrazíme. Pouze musíme doufat, že se najde dostatek obětavých pořadatelů a minimum budoucích administrativních problému.

Takže šťastnou cestu a mnoho pěkných zážitku.

Vladimír Páral