ufuf, koukám, jak se tu rady pěkně rozrostly
děkujeme za to a předevíším Hele, že si na nás udělala v Hoštěnicích čas, i přesto, co bylo tam za mazec
asi tak, se psy nemám osobně zcela malou zkušenost - měli jsme již 2 velmi tvrdě dominantní jedince, kteří byli perfektně vyvičeni a k mě trápícím záležitostem docházelo zřídka /u toho prvního vždy u nás na zahradě, kde ale ten člověk neměl nikdy co dělat a pes si hlídal svý - stejně to pak ale člověk musí právně řešit a má problémy/. o to, že tento pes bude fungovat dětem, klientům bez mého dozoru rozhodně není řeč - nebude. dle mojich zkušeností jsou 2 druhy psů - psi, kteří pozitivní motivací, ranou, čímkoliv fungují prostě více lidem - např moje fena - ví, že s ní jde mamka, bude jí poslouchat na slovo, i když jí mamka nikdy necvičila, protože jí z toho kápne procházka. pak druhý typ - tenhle had, který si prostě svého člověka vybral a jiné lidi potřebovat nebude. komu ho dám na vodítku, jde s ním a je i docela "hodnej" jen proto, že jsem já chtěla, aby s tím člověkem šel. půjčila jsem ho na běžky kámošce, na kterou taky vrčel - okřiknut, zavřen /má panický strach ze sklánění se lidí nad ním, já už ale nemám problém si na něj doslova lehnout/ a vyváleli se tolikrát, že to ani není možný - vždycky bez pípnutí se tou holkou, kterou viděl prvně nechal vymotat, ať měl šňůru kdekoliv - ale byla jsem nablízku já.
psa nenechám dělat co chce a nemám problém v pravou chvíli trestat, u něj ale kdybych ho prokopla je to prostě buřt, asi proto, že ho někdo tloukl. udělala jsem dost zásadních chyb. nejprve si bydlel asi 14 dní na zahradě a nikdo po něm nic nechtěl - psa jsem se opravdu snažila někomu umístit. pak jsme mu začali zvedat seběvedomí - při prvním připnutí vodítka se skácel jak mrtvola a pochcal se hrůzou, co bude následovat! to mě dost překvapilo. pak jsme řešili jeho zdravotní problémy ohrožující život a když byl zachráněn a stabilizován, tak přišla výchova. takže jsem mu nejprve zvedla sebevědomí, ukázala mu ze sebe jen tu hodnou paničku... a když to jako moc nefungovalo a teprv pak "výcvik jak řemen" - snažím se po dobrým, ne vždy to ale je to pravé, mlácení, vymetení s ním apod jeho agresi na cizí objekt jen zhoršuje, takže ho držím pod krkem, což vypadá nevině, nikdo na mě policajty nezavolá /jednou dostal jednu! ránu za neuposlechnutí a musela jsem doslova utíkat z obklíčení rozhořčených lidí, maminek a rybářů/ a je to o dost účinnější..
chodí na stopce, většinou i s náhubkem, ve kterým ho ale nezapřahám. o těch mojich emocí - jo, měla jsem hrůzu, když se k nám hnal pes, ale člověk tak nějak otupí, takže cizího nevychovaného psa vyndavám Blondysovi z huby již s ledovým klidem, pokud se mi nezadaří zabránit, aby na nás ten pes skočil - fakt to dělaj, normálně ježící se pes a oni mu skočí na hlavu, jak to asi pro ně skončí, když on se na to jen třese. můj pes je natolik vychcaný, že když dostane příkaz stůj, tak stojí a jen lehce hne hlavou a příkaz drží i s tím psem v hubě. pokud ten druhý člověk hystericky neječí, tak na mé ledovým hlasem pronesené, fujtajxl pust to pouští. buhužel ho to pro příště naspýduje na dalšího a já se vrátím min o 14 dní ve výcviku tolerance zpět. těm lidem je to fuk. takových tu máme mraky. když jsem dosáhla, že mi pes zahybá skoro 5metrů u cizích psů kam chci já a nechce je sežrat, tak jsme potkali blbku s jezevčíkem a jsem zpátky na 10m. vhoštěnicích otupěl a je na 2m /ale to si ho ještě nedovolím tak blízko v zápřahu/ se psem samozřejmě byla válka v postroji i s ochcáváním, ale díky mé dlouhé noze to i z kola celkem rychle pochopil... u koloběžky ví, že ta noha zas tak dlouhá není, takže jsme museli pořídit šikovnou větvičku..
10. jsem objednaná u desenského, tak pak povím.. zda jsme já i pes zlomeni, či to k něčemu bylo :-)
mám 2 cíle, které se navzájem nevylučují. 1/ psa mít povely pod kontrolou natolik, aby ty psy ignoroval a taktéž zvěř v lese /díky té chodí na té stopovací šňůře/ - částečně splněno, vyběhne za psem za účelem rvačky - vždy odvolán, tudíž důvod k pochvale, čím víc hrozilo se servat, tím víc chválím, od zvěře asi ještě ne.
2/ psa nějak "dodatečně" socializovat, což by nemělo být tak těžké, protože v mojí domácí smečce celkem funguje, aby prostě neměl potřebu se servat i v případě, že zrovna bude mít "volno" a nebude mít patřičný povel. na tohle bych se vykašlala, kdyby ten pes nebyl ješět mladej.
z mojeho soukromého kynologického hlediska - zvládnutí tohodle psa s tvrdou hlavou, kterou bohužel měl za svůj dosavadní život možnost používat až až, to je výzva