Chtěla bych se vás tu zeptat - jaké ohlasy má knížka Rudyho D. - Poznej svého psa... vim že Rudy má své metody,které fungují ale on to má prostě v sobě a já neumim zavrčet jako on...jsou to maličkosti - pozice těla, mimika, získaný respekt, přemíra lásky atd...vše hraje svou roli a člověk se stále učí...
Poznej svého psa napsal Mikulica..?
Jak poznat psí duši - Desenský
Osobně si myslím, že když neumím třeba polsky tak, aby mi Polák dobře rozmněl, je lepší mluvit česky, aby nedošlo k omylu.
Když si nejsem jistá, že umím kvalitně zavrčet (neumím), tak zvolím jiný výraz.
Otázka je zda se chystáš krotit rotvíka, co pokousal už 4 lidi, nebo udržet pořádek ve smečce alaskánů, kteří do člověka nepůjdou. (Ruda je extrém - řeší takové případy, které my doufám nikdy řešit nebudem muset)
Myslím že hlavní je sebejistota v dané roli - buď se cítím šéfem tohoto psa/smečky, nebo necítím. Jestli se necítím, nemám moc šancí, pes to pozná. Proto psi Rudovi fungují, ale pánečkům po vrácení často ne.
Pánečci neradi slyší, že chyba je v nich, ne v psovi. Žádný cvičitel by neměl kšeft, kdyby jim to říkal natvrdo
Znova ta sebejistota -
Já se třeba necítím na to, abych starému pardálovi Sandymu hrábla do boudy na kost, když zavrčí Moje kost (preventivně..tak obecně na všechny okolo)
Martin by mu tam hrábnul a prošlo by mu to. Já to testovat nechci (v té boudě), tak např. napřed vylovím Sandyho z boudy, pak ho sprdnu, on se zatváří podřízeně a pak teprve (až jsme si připoměli vztahy) seberu kost. Nevím zda je to zcela správně, ale ale já se na to cítím a pak s tím není problém (za těch 15 let co máme saňové psy po mě nikdy žádný nevyjel)
Když potřebuji psa umravnit (např. mlaďoch atakuje v týmu souseda), přirazím ho k zemi za krk, seřvu ho
a případně kousnu do ucha
Nejlepší je sledovat smečku a učit se od nich...