Ahoj, pořád se mi nějak nechce nic dělat, ale k otázkám: Inauen odstoupil, protože dostal nějaký šílený průjem. Hned ve Skoganvaerre. Odstoupili myslím i další závodníci z tohoto důvodu. Co jedli, tak to nevím. Jisté je, že to pak nezalili slivovicí a to jsou ty důsledky. Mně osobně nic takového nezasáhlo. Johanne letěla jako vítr a nadoraz. Jela taky dohromady s tím Italem. Domluvili se, že v Jotce zastaví na krmení. Jahana zastavila a Ital jí frnknul.... Psi jí pak na jezeře zastavili. Chtěla se vrátit a odložit jednoho psa a oni se už nehli z místa. Řekla bych úplné vyčerpání ( nebo tak to líčila). Po telefonu jí dávali instrukce ať tam zůstane třeba do pátka, aby si odpočala, ona to ale zabalila. To je prostě Johanne. Je to závodnice a čupr baba. Taky spěchala domů, protože po cestě nechala stát svoje auto s rozbytým motorem a musela vrátit půjčené auto....
Jinak nejtěžší byl úsek asi z Skoganvaerre do Levajoku. Najeli jsme na úbočí hor do něčeho jako vichřice ( nebo silnější vítr). Přede mnou jeli závodníci dvě hodiny. Dopadlo to tak, že jsme se ploužili ze strany na stranu a psi hledali tvrdou trať pod nafoukaným sněhem. Jednou si lehli a lídři vyhlásili, že dál nejdou.... táhla jsem je za sebou. Naštěstí za kopcem jsme najeli na skůtrem projetý úsek a hned bylo veseleji.... a tak dál a dál.... jdu psát stránky...takže pokračování příště :-).