první sezónu jsem odjezdil připnut za pas ke psovi, na kole i na koloběžce ... pak jsem se jednou vymáznul, rozběhnutý pes můj let výrazně prodloužil, pád byl tvrdý a pak pár metrů toho smýkání, protože v tom šoku jsem nezařval stůj
od té doby jezdím se psem připřaženým ke stroji a už bych neměnil ... každý to dělá po svém a ti co psali jsou zapřisáhlí poutači k tělu, nebral bych je úplně vážně a vyzkoušel obojí, co lépe vyhovuje, chce to zkoušet v ostrém tréninku nebo na závodě, pohodovou projížďku zvládneš obojím způsobem
Ty co stále jezdí za tělo trochu podezírám, že se pořádně nevymázli a neměli důvod svůj stereotyp změnit
. Je pravdu, že když máš psa za tělo, lépe cítíš jeho tah a při problému (např. potkání psa v protisměru) můžeš použít celou váhu těla, snáz chytneš vodítko a psa stáhneš. Na druhou stranu se mi občas bez zamotal do páček na řídítkách atd ... Dobře cvičený pes nakonec nic nepředvídatelného nedělá a pokud ano, je to tvoje chyba, že jsi nevytušil nebezpečí a nebo nemáš za sebou dost tréninků. Já už intuitivně poznám z které strany oběhne kaluž, naučil jsem ho obíhat lesní závory ... Pes ke stroji má za mě ještě jednu výhodu, psa nerušíš svými pohyby, zvlášť na koloběžce, ale i na kole, máš volné těžiště a můžeš naplno rozjet svůj jezdecký koncert podpořený výbornou fyzičkou
Jo a ty boty, rozhodně nášlapy (SPD), stejně jako v náročném terénu je to bezpečnější, páč ti nekontrolovatelně nesklouzne bota ze šlapky
PS postižení nereagujte na má popíchnutí ... porazilo mě mnoho těch co mají psa připoutaného k tělu
buď jim čest
