Ahoj přátelé,
dovolte mi s odstupem času a nyní již z tepla domova krátké ohlédnutí za (nejen) letošní La Grande Odysseé Savoie Mont Blanc.
Díky Radkovi se mi podařilo se této neobvyklé události zúčastnit již popáté, a tak mám určité srovnání. Navíc díky mému předchozímu působení jako zástupce našeho svazu a mimořádně skvělým výsledkům českých musherů jejichž názory jsem mnohokrát musel překládat, mám s pořadateli velmi dobré vztahy a také řekněmě určité slovo a možná i pootevřený pohled pod pokličku pořadatelských aktivit a plánů.
Původní koncepce tohoto závodu byla a je zorganizovat v kontinentální Evropě top světový distanční závod psích spřežení. Za účasti největších hvězd světového mushingu. Princip non-stop závodu nebylo možné dodržet z důvodu hustoty zalidnění, silniční sítě a nemožnosti udržovat trasu v prostoru s mnoha vlastníky pozemků/středisky. Proto padla volba na etapový formát s prvky long-distance při spojených etapách s bivakem bez možnosti výměny psů. Náročnost chybějících kilometrů dohání drsný horský terén, se kterým se nemůže rovnat ani IRMSSSDR ve Skalistých horách Wyomingu.
Pořadatelé před prvním ročníkem objeli největší světové závody v Evropě, CAN, USA, AK a konzultovali své plány s pořadateli, závodníky a samozřejmě také lobovali za jejich účast. Aby přitáhli výbornou konkurenci zejména přes oceán museli do závodu vložit vysoké price money. Vzhledem k předchozím dobrým zkušennostem s Alpirodem plány nebyly nereálné. Jediným otazníkem, na který zámořští závodníci upozorňovali, byla nejistota sněhu.
Organizace závodu je z našeho českého pohledu velmi nezvyklá:
Pořadatel (LGO) si smluvně dohodne se všemi středisky zajištění přípravy tratě, navážení sněhu na silnice měst, značení, křížení silnic, stravování, ubytování. To vše v do značné míry přesně daných harmonogramech. Pořadatel sám pak provádí prohlídku trati cca 2h před startem etapy s případným doznačením nejasných úseků, vybudování startovního a cílového prostoru, časomíru, veterinární péči, logistiku, PR a marketing. Tento systém je výhodný díky dostupnosti techniky v místě závodu a znalosti místních podmínek. Ale na druhou stranu značně snižuje možnost improvizace při nenadálých povětrnostních situacích a v případě nezkušennosti tvorby tratí stoupání/klesání/najíždění oblouků/kvality, hustoty a jednoznačnosti značení se tak zvyšuje riziko nebezpečnosti tratí. Toto se naplno projevilo v prvních ročnících, kde závodníkům šlo o holý život. Neříkám, že později nešlo a že se to nebude opakovat, přece jen se jedná o mimořádně náročný závod v drsném horském prostředí ,ale s přibývajícími ročníky roste jednak zkušenost místních, ale také pořadatelů, kteří s tvůrci trati v jednotlivých střediscích dělají v průběhu roku instruktážní schůzky a školení jaká je jejich představa tvorby tratě a značení. Já jsem na LGO působil vždy jen v roli handlera a znám jen fragmenty tratí z běžek, samozřejmě ty rovinaté (vždyť ani Bauer neběhá Alpe Cermis jen tak z rozmaru ve volných chvílích
) takže posouzení úspěšnosti této snahy je z mého pohledu zkreslené. Sleduji ale snahu zajistit sporná místa sítěmi, lidmi a značením. Nakolik se v tomto směru pořadatel zlepšuje, musí odpovědět musheři.
Co se týče účasti tak v začátcích jasně vládli týmy ze zámoří doplněné o evropany Pettera Karlssona SWE a Emila Inauena SUI, kterým dělali "komparz" domácí Francouzi. Zlom nastal v roce 2007, kdy pro nedostatek sněhu byla LGO zrušena a odjela se pouze zkrácená třídenní verze Tropheé de Grande Odysseé. Na tuto zkrácenou verzi už samozřejmě necestovali závodníci přes oceán a ani ze Skandinávie. Emil Inauen dělal divadlo s tréninkem na Finnmark a odjel pouze jednu etapu mimo soutěž (aby v ní dělal zmatky mezi závodníky).
V zrušení závodu 2007 způsobilo výrazně slabší zámořskou účast v následujícím roce 2008. Což naopak podpořilo týmy ze Skandinávie. Na nejlepšího záoceánského mushera Tima Hunta z USA zbylo také díky čtvrtému Radkovi a pátému Jirkovi až šesté místo, což v praxi znamenalo, že evropská konkurence je tak dobrá a peníze na cestu přes oceán jsou tak vysoko, že se nevyplatí podniknout cestu přes oceán, protože je tu velká nejistota návratnosti investic. Od těch dob se závodu už účastní výhradně evropští musheři a pokud LGO nebude dotovat leteckou dopravu přes oceán, tak neočekávám žádnou změnu.
Od roku 2009 dodnes trvá "doba Československá" s vyjímkou 2010, kdy vyhrál Emil Inauen kterého na stupních doplnili Radek s Jirkou. Naši kluci (všichni!!!) ukázali a ukazují sílu CZ mushingu, neskutečnou pracovitost, cit pro psy, houževnatost, odhodlání, odvahu, vytvalost a schopnost improvizace.
Co však pořadatel vůbec nedokáže ovlivnit, ostatně ani jinde na světě, je počasí. Z důvodu špatných sněhových podmínek proběhly v letech 2008 a 2011 značné protesty a diskuse musherů s pořadatelem o bezpečnosti. V roce 2011 dokonce vyústiy v odstoupení tří týmů ze závodu a pro letošní rok měl pořadatel připraven "plán B" v případě špatných sněhových podmíek etapu anulovat a pro diváky a sponzory předvést pouze "show race".
Letošní ročník:
Po loňských problémech se k letošnímu ročníku nepřihlásili závodníci ze Skandinávie kteří by, dle mého, plnili roli "středu" výsledkové listiny. S nárustem výkonnosti CZ-SK špičky to je pochopitelné, protože i pro skandinávce je cesta Evropou od severu k jihu drahý špás a navíc je tu riziko špatných sněhových podmínek. To však nijak nesnižuje výsledky první poloviny výsledkových listin. Tihle chlapi by se rvali o bednu naprosto stejně, protože měli úžasně silné týmy mezi které by se zamíchal jen Jirka Vondrák a závodníci ze Skandinávie by udělali závod mnohem pestřejší pro Mikyho
Tratě letos v první části porvé zavítaly do oblasti Grand Masif - projevily se opět potíže nezkušeností stavitelů trati, ale LGO se s tím snažili vypořádat a věřím že v dalších letech se to ještě zlepší. Naštěstí bylo na trati dostatek sněhu a tak byly tratě sjizdné a přestože často někdo na saních upadl bylo do čeho padat. Zato profily prvních dvou etap byly mnohem náročnější než to co dosud účastníci LGO absolvovali. Například průměrný sklon trati první etapy (Stoupání+Klesání)/délka etapy bylo 10,32% 2etapa 9,48% !!! toto jsou nepřdstavitelně vysoká čísla!!! Profíci na Tour de France jezdí 10% stoupání pouze na ty nejvyšší kopce, nikoli jako průměry na celou etapu.
Ve druhé části Espas Diamand se letos podařilo dodržet program, který byl proti loňsku upraven a loni problematické značení tratí si pořadatelé pohlídali. Stačilo málo - značit trať pouze na aktuální den nikoli na více dní dopředu. Kopce byly zase neskutečné, ale závodníci se vraceli do cíle spokojeni a věřím že si závod užili.
V závěrečné části Haute Maurienne Vanoise se jezdilo po klasických trailech s jediným omezením v etapě 7b která z důvodu lavinového nebezpečí byla zkrácena z 88 km na 56 km.
Nakonec, ale rozhodně né v poslední řadě na LGO je neuvěřitelná veterinární péče. Po celou dobu závodu se mezi námi proplétá tým nejméně 5 veterinářů. Každý rok jsou mezi nimi profesoři veterinárních univerzit. Vedení týmu je svěřováno odborníkům na sportovní veterinu. Závodníkům je nabízena účast ve vet. výzkumech. Letos všichni musheři obdrželi příručky péče o psy a dvakrát prováděli i přednášku s demonstrací vyšetřovacích a léčebných metod. Tato péče je zdarma, což je něco co nikde jinde na světě nenajdete.
Celkově byla letošní LGO úžasná. Výborné sněhové podmínky, skvělé týmy, lidé. A jak řekl na konci závodu Radek:"Přeji nám všem, závodníkům i pořadatelům aby příští LGO byly podmín ky stejné jako letos!"
