Děkuji všem za opravdu podnětnou diskuzi. Koho jsem tím popudil, tak se omlouvám. Nechci si hrát na nějakého moralistu. Možná jsem se nechal trochu unést emocemi. Prostě mi to přišlo líto, když slyším kolem nebo čtu jak lehce se někteří zbavují svých starých nebo pomalejších psů jenom kvůli tomu aby byli „top“. Je mi jasné, že vrcholový mushing – třeba zejména ve velkých kenelech na Aljašce se asi takto dělá. Myslím, že je třeba připomínat, že psi jsou pořád živé, cítící bytosti s osobností a určitou povahou. Jednou mi jeden německý musher, který byl v Grónsku vyprávěl, že u některých musherů je tam pes pouze něco jako auto – když se pokazí tak ven, mnohé psy nad pět let tam běžně střílí nebo věší, což se u nás chválabohu neděje.
Máte všichni pravdu, každý má úplně jinou situaci a asi nezáleží ani tak na tom, jestli někdo psa někomu nabídne, ale proč ho nabízí a kam ho dává….V tomhle jsem se posunul, díky.Tyhle diskuze jsou fajn, protože když je to na úrovni, člověku to nastaví zrcadlo. Srovnávám to podle sebe a asi to není dobře, mám teď 11 psů, dva starší mám z útulku a neumím si představit, že bych třeba svého 13-ti letého sibiřana dal pryč jen kvůli stáří apod., prostě to co jsme spolu prožili - to dobré a zlé a když vidím, jak mne smečka každé ráno vyhlíží než k nim jdu, tak prostě jednou jsou to členové mojí rodiny a hotovo .Všichni víme, že mushig není jen sport, ale celý životní styl – svezení na saních a na kárách je tak 10%, zbylých 90% je práce a dřina, a otázka hodnot k tomu myslím patří, víc než jen kritérium výkonu a výsledků