Dnes nám děti z kroužku mladých musherů přinesly pro pejsky granulky, které vyhrály na dětském nedělním závodě v Jičíně a také školní slohovou práci, kterou její autorka Magda (11 let) napsala poté, co od konce září chodila jednou týdně k nám na Eurohusky farmu a seznamovala se s mushingem :
Musherské závody
Ahoj jmenuji se Magda.
Víte, kdo to je Musher? A víte, jak probíhají takové musherské závody?
Že ne? Tak já vám to povím .No to je tak, přijedeš autem, kde máš všechny pejsky, s kterými budeš závodit.
My jsme třeba zrovna jeli do Jičína. Ale né na Město pohádky. Já myslím na místo závodu. Ale ted´ k věci.
Nesmíš zapomenout že přihlášen musíš být většinou zhruba den předem. Pak pejsky vytáhneš z auta. Pozor aby neutekli! Pejsky jsi dáš na řetízky, a pak aniž by si měl strach, že ti utečou, můžeš jít pro čísla. Já jsem zrovna měla číslo osmdesát jedna. Myslíš že je to šťastné číslo? Moje sice není, ale nechci se vytahovat, i přesto jsem vyhrála. Když máš číslo, musíš vědět v jaké běžíš kategorii. Je jich totiž spousta. Ale dětské jsou většinou dvě .Když je ti méně než osm let běžíš dětskou kategorii. Ale když je ti devět a víc tak již běžíš kategorii junior. Tu jsem běžela já, protože mi je jedenáct let .Ti mladší běželi pouhých 200 metrů, kdežto ti starší běželi již 800 metrů. Časový interval mezi jednotlivími běžci v malé kategorii je asi 15 vteřin, ti starší už mají delší trat´, tak proto i delší interval .Jejich interval je jedna minuta. Ale ted´ už přejdeme k závodu .Tak před závodem musíš nejprve nasadit pejskovi postroj, ale musíš postroj nasadit i sobě. Pak se za ty postroje přicvaknete k sobě. A vyjdete na start. Jo a ještě připomínám, když jsou závody kolem poledne, tak pejsek prostě nesmí dostat nažrat dřív, než závod odběhne. Tak by to ale bylo i kdyby ty závody byly třeba v 9 hodin. No, ale ted´ zpět k závodu .Jdeš na start a čekáš, až zavolají, že startuješ. Já jsem startovala hned jako první. Když jsem stála na startu, tak mi hlásili že mám 1 minutu do startu. A pak řekli 3,2,1 ted´. A tak já, s pejskem Lukem a se strejdou, vyběhla. Běžela jsem se strejdou asi 100 metrů. Pak mi Luka vypustil a my běželi dál, ale Lukovi se nechtělo, když viděl, že strejda jde a my musíme běžet. Ale co, já mu říkám OK , to znamená, aby běžel, ale nic, pak strejda zakřičí OK a Luk se rozeběhl. Pak na křižovatce byl zmatený, říkam „dží“, to znamená, aby běžel doprava. Ale Luk nic .Myslela jsem, že jsem v koncích, ale strejda nás doběhl a říká OK Luk a trochu mi ho popotáhne a my běžíme dál. Pak jsme běželi a on normálně zahnul. Ještě že tam byl nějaký pán, ten mi ho vtáhl na cestu a běžíme dál. Už se řítíme do cílové rovinky a já běžím o stošest, abych dohnala to, co jsem ztratila na trati. No a nakonec to dopadlo, jak už jsem vám řekla, dobře. Umístila jsem se na prvním místě z osmi. I ostatní mojí kamarádi dopadli velmi dobře. Sestra Ivana byla v malé kategorii společně s Eričkem na stupni vítězů. Umístili se na skvělých pozicích. Ivča na prvním místě a Erik na krásném druhém až třetím místě. Ale i ti co nebyli na stupni vítězů, dopadli moc skvěle. Lukášek byl na krásném čtvrtém místě a Markétka na místě sedmém.
A nesmím zapomenout na mojí fakt dobrou kamarádku Zuzku které bylo nedávno 9 let a tak musela běžet se mnou v té kategorii junior.Byla tam nejmladší.Ale umístila se na skvělém osmém místě. Takže to dopadlo všechno moc dobře. Tak co nestálo by to za vyskoušení? Tak zase někdy.
Ahoj Magda Hrnčířová
