Dovolím si k tomu jednu takovou osobní polemiku:
Pes s "papíry" tedy oficiálním rodokmenem je prostě zvíře u kterého lze s jistou velkou mírou pravděpodobnosti garantovat zejména vzhledové a s menší mírou pravděpodobnosti povahové vlastnosti, které mu kdysi člověk sám křížením různých plemen a tvrdou selekcí vytvořil a když už si řekl, že by to mohlo být ono, tak řekl toto je plemeno to a to a dál už ho měnit (křížit) nebudeme a basta.
Se zdravím to u papírových plemen už také není tak jisté, právě tou dlouhodobou selekcí projevují dlouhodobé genetické problémy. Příkladem je třeba německý ovčák u kterého je už dědičné onemocnění kloubů snad téměř standart a někteří chovatelé falšují i rentgeny jen aby jim vyšší DKK nedegradovalo obchodně chov. Zdraví psa (ani jiného živého tvora) vám žádný papír nezaručí. Předčasně umírají a záhadnýma nemocema trpí i papíroví psi, ale málo kdo se tím chlubí, tak jako s DKK (dysplazie kyčelního kloubu). U kříženců se to svede na nejasný původ, ale co u čistokrevných... tam to jen kazí hlavně reputaci chovu.
Takže pokud chce mít někdo velkou jistotu, že bude pes vypadat jak ho někde viděl a zalíbil se mu, nebo se s ním chce chlubit na výstavách, případně má ambice soutěžit v kategoriích vyhraněných jen pro určité rasy psů a požadující deklarování příslušnosti k rase rodokmenem, ať si koupí psa s "papíry".
Cenu papírového, nebo nepapírového psa (a nemusí to být jen nějaký kříženec kde čeho) se určuje z větší části trhem, skoro bych řekl současným módním trendem. Tedy plemena která právě "letí", nebo jsou zkrátka jinak prestižní podle toho stojí větší, nebo menší hromadu peňez.
Jestliže nemáte výše uvedené ambice a chcete zvířecího společníka pro trávení volného času, běžte si vybrat do útulku. Dnes tam dozajista najdete psa který svým vzhledem splní vaše představy a pokud se jedná o solidní útulek, pracovníci vám jistě doporučí i pro vás povahově vhodného psa. Můžete se s ním třeba i o sami projít a zjistit zda vám bude vyhovovat.
Jistě lze namítnout, že některé nevhodné chování se hned neprojeví, ale to samé hrozí pokud si vezmete psa od štěněte a pokusíte se ho vychovat k obrazu svému. Bohužel jen mizivá část lidí je schopná psa od štěněte vhodně vychovat a aspoň základně vycvičit. Na druhou stranu i staršího psa lze do jisté míry přecvičit, není to sice jednoduché, ale to není ani výchova šťeněte. Lidé v dnešní uspěchané době už mají pramálo času se intenzívně věnovat štěněti, a pes z útulku nepotřebuje zase takovou intenzivní péči.
Co se týče množení, obecně ať už je to chov s papíry nebo ne, měl by se uskutečnit až jestliže je dopředu dost zájemců. Ale to je jen zbožné přání, lidská podstata hnaná mamonem, prestiží, nebo touhou "naklonovat" si svého miláčka, bude stále příčinou nadmnožení.
Další velkou příčinou je nechtěné množení, kdy se neplánovaně obšťastní dva psíci. Končí to pak buď hromadnou eliminací šťěnat v kýblu vody (obvykle na vesnicích), nebo u veterinářů (ve městech), nebo se zkoušejí za každou cenu někde udat a končí posléze většinou v útulcích. Tímto se dostávám k dalšímu ožehavému tématu a tou je kastrace. Jestliže si nehodláte zařídit chovnou stanici, nevidím nic neetického v tom nechat psa-fenu po ukončení dospívání vykastrovat. Už tu proběhla hromada ohnivých debat jak je to nepřirozené, jak to zdravotně škodí, nebo naopak neškodí a že by si měl každý svého psa dobře ohlídat a podobně. Jenže realita je ta, že i přes veškerou péči a ostražitost tomu nelze stoprocentně zabránit a je třeba se připravit na ono řešení vzniklé situace (topení, "milosrdné" injekce, nebo dohadování s majitelem feny kterou váš pes nakryl). A pak si nad kýblem s mrtvýma štěňatama můžete filozofovat o etice a humanitě...
Ale apelovat v tomhle na zodpovědnost lidí je stejné jako když v televizi říkají, že máme jezdit na silnicích opatrně a podle pravidel, stejně stále kvůli nezodpovědnosti umírají desítky až stovky lidí ročně. Nicméně víra, že se to podaří změnit je věčná...
