Ahoj vsem, info, jak bylo na Hamaru.
Skj 2 na Hamaru byla sílenost, kterou uz nechci se svými psy vícekrát absolvovat. Nikdo z nás nepochopil propozice pro SKJ2, kde bylo napsáno 2x12km. Ve srovnání s délkou tratí pro Skj1, kde jedou 15(?)km, bylo logické 2x12 jsou dve kola po 12 km, tedy 24 km. Bohuzel to bylo spatne pochopeno a znamenalo to 2 dny 12 km... Po návratu z Pireny, kde jsem nejdelsí etapu absolvovala 14 km (a po zranení ruky), jsem mela velké obavy na Hamar vubec jet. Na Pirenu a na MS jsem se pripravovala ve Svédsku celý prosinec. Ruka se podarila dát dohromady a já s psíma klukama zmizela na 10 dní do hor na tezkou proverku a prípadnou velmi tvrdou prípravu. Doufala jsem, ze se po nekolika zapráhnutí aspon trochu projeví príprava ze Svédska. Kdyz mi kluci dávali na Míseckách 23 km s absolutní rezervou a velmi slusnou prumerkou, rekla jsem si, ze to zkusíme. Na bednu jsem nepomýslela, ale v dobré umístení ano. Kdyz jsme prijeli na Hamar a pídili se po tratích, abychom mohli zapráhnout uz na závodních tratích, niko nám nedokázal poradit. Dve kola po 12km se tam absolutne udelat nedala. Prestoze tam meli trat 16 km, 24 km, bylo nám receno, po nekolika telefonátech s organizátory, ze Skj 2 jede pouze 12 km!!! Chtelo se mi brecet. Psí kluky a sebe jsem opravdu posledních 10 dnu pred odjezdem drela. Prsty u nohou mám sedrené a cerné nehty, které v SKJ botách bolí tak, ze je to na pocurání se. Psi poslední den dvoufázového tréninku sotva pletly nohama. A najednou takováhle rána. Vedela jsem, ze jse vse ztraceno. Na bednu pri dlouhé trati jsem nepomyslela, ale na tak krátké s takovýma veverkama, které mám neslo absolutne udelat kvalitní vykon. Tréninky jsme zvládli vsehovsudy 3. Pomalu stejne, jako Jirka Trnka s Pavlem Pfeifrem, kterí tam jeli o 14dní dríve nez my. Trate neupravené, nasnezené a zafoukané. Jejich psi meli bolavé a rozedrené tapiny od ostrého snehu, jak museli protapávat boky tratí, protoze cesta byla uzká. Na lyze to bylo spíse na soupaz, nez na bruslení. Nedalo se nic delat, uz jsme na míste a závod absolvujem. Absolutne jsme netusili s jakým pocítat výsledkem. V pátek jsem se na startu skoro rozsypala. Kyz jsem videla ty obr psy a pidi lidi kolem sebe a v dálce zahlédla Pavla vencící mé pidi psy... Byli skoro polovicní. Od prvních metru jsme sli opravdu na krev, protoze nic jiného nezbývalo. Psy jsem pozbuzovala a snazila i sebe nakopnout do fáze, ze jim natrhnem pr... Hrozne moc snezilo, obrovské vlocky, bylo videt sotva na 10 metru a bylo -8 stupnu. Po prujezdu první zatáckou jsem zjistila, ze trate nejsou upravené, ze jsou od predeslého dne rozjezdené od skutru a roztapané od lidí. Profil trate nebyl nijak dramatický, spíse rovný. Mírné stoupání v druhé polovine. O to spíse to bylo tezké, ze si psi nemohli v kopeckách, které máme natrénované trochu "odpocinout" a museli jít porád maximum. Poslední kilometr do cíle jsem uz mela bílo pred ocima. Kluci se snazili, sli co mohli. Nikoho jsme nepredjízdeli, nikdo nepredjízdel nás. Kdyz jsem projízdela GPS a videla, ze jen jednou jsme spadli pod 30 km/h a o na 28,5, rríkala jsem si, ze to snad není ani mozné. Bezeli jsme skoro o 2min rychleji nez v tréninku. Vedela jsem, ze to je nase absolutní maximum, více uz to neslo. Zpetne jsem si prehrávala místa na trati, kde jsem mohla více, kde byla jaká chyba. Krom jednoho zaváhání, které me mohlo stát tak max 2 vteriny jsem neprisla na nic. Kdyz jsem videla vysledky, pripadala jsem si jako "jamajcan, který vidí prvne sníh a tazné psy". Ríkala jsem si co tam vlastne delám. Kdyz jsme to pak probírali, sli jsme maximum. Prumerku 30,5 na 11,5 km byl hodne slusný vykon, který se u nás snad nejezdí ani na podzim na podstatne kratsích tratích. Nicméne slzy nechybely. Porád jsem se omlouvala psím klukum, ze jsem je tak hnala a kricela na ne. Po mém startu prisel na radu Pavel se svou 12kou na 41 km. V prostoru startu byly hodne nahllas reprobedny, kterých se Pavlovo lídri velmi báli. Nakonec to zvládli a Pavlo sprezení se rozjelo vpred bojovat o tu nevyssí moznou metu. Prostorem startu se po 2km projízdelo znova pres drevený most, a tak mel Pavel opet trochu problémy s reprákama, ale vse dobre dopadlo. Nekde na 30km mu prestal jít jeden ze psu, který mel problém s uchem (to jsme zjistili den pred startem), a tak ho Pavel musel nalozit do vaku. Nekde kolem tohohle problému ho predjel Rudi a dlouhou dobu jeli spolu. Ovsem pes ve vaku se projevil a Rudi mu nakonec ujel. Nicméne Pavel dojel na krásném 3 míste. Odpoledne pak nastoupil Jirka Trnka junior a vsem ukázal, jak se v Cechách jezdí. Dojel na uzasném 2 míste bez problému a s usmevem na tvárích. Psi uplne v pohode, v cíli vrteli a mozná by to dali jeste jednou... Michal Chovanec zajel s Trnkovo tymem "B" celkove 25 místo. Po diskuzích co na trati, co psi, atd..., prislo na radu vymslení mázy na dalsí den, kdy melo být zase uplne jiné pocasí. Zasili jsme se s Jurou do místní garáze a spekulovali. vytahla jsem s kufríku pidikrabicku s tím " a co tohle?" a Jura vyskocil jak "jura" a s pokrikem ty más ve svém kufríku zlato, jsme sli mazat... Ovsem hodilo se to jen na jejich dobu startu,kdy mel být 1 stupen a slunce. Já startovala zase v 9 ráno a melo být jasno a -8 stupnu. Takze jsem mazala to samé, co na predchozí etapu. behem mazání byla musher porada, kde se vyskytl problém, ze dorazila STÁTNÍ VETERINA a chtela videt veskeré papíry od vsech psu, které se v areálu vyskyytují a to nejlépe do hodiny. papíry nám sebraly s tím, ze pres noc probehne kontrola a ráno se uvidí, jak to bude a kdo vse bude vpusten do pokracování v závode. Nedelala se tedy ani startovka. Porada mela být ráno v 8 hodin. Uz se vedelo, ze spousta musheru bude mít problémy. Vecer jsem nemohla ani usnout, ruce se mi klepaly unavou, nohy jsem mela jak sutr a nervy na pochodu, jak dopadnem s papírama a vubec, jak ustojíme dalsí etapu. Ráno rekli, ze start bude nejdríve v 11h. Vsichni jsme cekali pred základnou, kazdého si tam zvali zvlást a rekli mu, jestli muze startovat. SKJ pustili do závodu vsechny a to 45 min pred 11hodinou! Lyze nejely, psi nic moc napojení a vynervení v aute, co se to deje, vedro k zalknutí. Pulhodky pred jsem jeste s Jurou premazávala, abych se aspon odlepila od snehu... Vytáhly jsme zminované zlato a pomohlo to. Lyze docela jely, kluci bezeli jak to jenn v tom vedru slo. Ale bylo to pomalejsí, to jsem vedela. byla to strasná drina. Trat neupravená, rozjezdená z predchozího dne od sprezení. Co zatácka, to rigol od brzdení. V cíli jsem zjistila, ze na 5 místo, na které mi chybelo 9s, se to nepovedlo, ale aspon skalp 3 norských závodnic mám. Nasi kluci byli v pohode a mohli by klído jeste bezet narozdíl od nekterých pred námi. Finka dojela se psy vedle sebe a musela je z cíle doslova odnést. Norka, která první den, zajela neuveritelný cas, dojela taktéz se psy na krev a ten rozdíl uz nebyl takový. Ze závodnic startujících preemnou nemela snad problémy jen Renate Carlsen. Kdo ví, jak by to vypadalo, kdyby se jela jeste jedna etapa. Kdo ví, jak by to vypadlo, kdyby to bylo aspon o kousek delsí... Bohuzel, to se uz nedozvím. Vím jen, ze jsme predvedli a vydali se z uplného maxima, co slo. Celý Hamar jsem obulela a slibovala klukum, ze uz jim to nikdy neudelám. Po dojezdu jsme zabalili a jeli smer Treleborg, abychom stihli vecerní trajekt. Jeste nez jsme odjeli, dozvedela jsem se, ze do závodu nebyla vpustena taková zvucná jména jako Rudi Ropertz, Radant, Stahl... Meli problémy s krevními testy. Nasi nastestí vsichni. Pavel mel opet velké problémy na startu, kdy mu lídri odmítli projít kolem reprobeden. Kdyz ho predjel startující závodník za ním, nakonec se to podarilo a po 2 km, pri prujezdu stadionem jsem uz videla, ze je opet ńa své startovní pozici. Kdyz jsme dorazili domu, prisla SMS od Eriky a Pavla, ze se nezadarilo, ze nechteli pejsky trápit, sebrali se a jeli domu. Více nevím. Jirkovi juniorovi se povedlo zajet první cas ve své kategorii, co vím vse probehlo v naprostém porádku. Pfeifrovi uz by vecer meli být snad doma, stihli ranní trajekt. Kdyz jsme tak hodnotili letosní MS shodli jsme se na tom, ze se to podobalo jezdení kolem stodoly a nás Mates to nazval hustou akcí... Jeste mám jednu perlicku. Stavovali jsme se u Leny Boysen a pri grilování debatili o místních podmínkách a lidech. Norové jsou mezi sebou rozhádaní, na závod nemeli zajistenou rolbu... Na kvalifikaci do SKJ 2 museli zajet kvalifikaci v pulce - nelogické. Chteli tím a povedlo se jim to, vyradit Lenu ze hry, která pres jejich odpor k SKJ 2 na MS v Norsku tuto kategorii prosadila. Oni totiz vseobecne SKJ moc nemusí. Chtejí jezdit jen pulku. SKJ mají jen jako doplnující závod. Velmi dlouho se známe s nynejsím prezidentem IFFS, a tak jsme za ním zasli s otázkou ohledne velmi krátké trate pro SKJ 2 (o proti SKJ 1). Bylo nám receno, ze je to kvul Americanum, ze oni jezdí 8 km a i se 3 psy, ze jim chteli dát sanci, ze prý by jinak neprijeli... Co k tomu dodat... Uz jsme doma, je to za náma a pokusíme se z toho vzpomínat jen na to dobré. Budeme drzet palecky vsem na Holmenkolenu, at jim to jede a bezí, co to dá a prát jim zádné problémy a mnoho stestí!
