Tak to já můžu radit, protože malamuta mám
. Nesmysl, mám svoji první malamutku, pochází z dost špatných podmínek a teprve se začíná projevovat, jaká bude, navíc sama jsem čistokrevný začátečník. Dostali jsme se k zatahávání, za psem šla hezky, ale táhla minimálně, tak jsem ji začala brát samotnou, a tady jsme překonávali spoustu problémů, bála se jít dopředu, pořád točila domů, nemohla jsem ji dostat před kolobku atd. A myslím si, že na tohle je právě ta kolobka ideální, protože nikdy není problém vystoupit, vzít psa na ruku a povzbuzovat ho dopředu a nastoupit znovu, až má pes zase chuť táhnout. Kolo mi v tomhle přijde méně praktické. Pochlubím se: dnes jsme absolvovali poprvé krásný kilometrový okruh, kdy malamutice táhla nepřetržitě, cválala a doběhla k brance s rozvrtěným ocasem a rozesmátým ksichtem a čekala pochvalu. Stává se z ní tažný pes
. Kolo si myslím je fajn, když pes dobře táhne a je i dobře ovladatelný, protože je fakt, že pády z kola budou asi horší. Jednou jsem si zapřáhla tři psy před kolo a už bych to nikdy neudělala,a to jsem dopadla ještě dobře, až na nějaký ten lišej a několikahodinovou opravu kola v pohodě. Asi bych volila na základní individuální výuku kolobku, když chceš ušetřit tak použij to co máš, tedy horáka, ale až budou doopravdy tahat, tak tříkolu. Podle toho, jak popisuješ okolí, tj. těžší terén, tak tam bych si teda se dvěma táhnoucími malamuty na kole ani na kolobce netroufla. A cvalem už vůbec ne
.