Jak jsem uvedl již včera ,tato kontraverze se stala mému synovi a ne mě, takže popis události mám pouze zprostředkovaně.
Tito problémoví dva mladíci jsou bratři, jsou velcí proto dostali místo před saněmi, kde jsou i nejlépe po ruce k usměrnění. Tendenci ťafnout cizího psa začali projevovat už na kárových trénincích a chybou je, že nenásledoval okamžitě fyzický výchovný zákrok. Spokojil jsem se zvýšeným hlasem a protože jejich pokusy nepůsobí vyloženě agresívním dojmem, věřil jsem, že to čas a četnost setkání s cizími psy vyřeší. Kdyby to bylo individuelně na vodítku asi by už bylo po problému.
Mám však káru takovou, že ji nerad opouštím, abych neudělal průser ještě větší, proto jsem se spokojil s hlasovým zákrokem .
To byla chyba a táhla se s námi až do toho onoho ledna. Pes není vyloženě agresívní, s projevy zuřivosti, když nemůže dosáhnout až na doraz. Prostě se nasměruje na cizího jde k němu co ho saně a ostatní smečka pustí, ale místo čuchnutí, které by člověk jinak očekával, následuje ťafka zubama, nebo nedostane a po pěti krocích už o tom neví. Na vodítku mezi cizíma psy se tváří, že je vše v pořádku. Nám se kousnout podařilo ve sjezdu,kdy nebylo kam a kdy uhnout a kdy nás předjíždělo rychlě spřežení. Bez jakéhokoliv zbrždění jednoho i druhého ,přiletěla ťafka, a stejným tempem se pokračovalo dál.
Ten pes na žádnou přípravu ani neměl čas, i Honza se o předjíždění dověděl až když měl lídry za sebou. Nevím, proč Tě tento detail zajímá, protože na problému účasti týmu v závodech nic nemění a mě nezbývá než na podzim přemluvit některého z kolegů, aby dělal pokusného králíka a psa v pravý okamžik vychovávat důsledně. Věřím, že se to může povést, a když ne zůstaneme mimo závodní trať, stejně 80% najezdíme individuelně. A když pokoušeme slečnu s kníračem aspoň to pak nebude u soudu Krakonoš versus Metuje. Trochu přeháním, ale ta psychická újma mě vzala. M.Č.
