To je to, co jsem psal už výše. Pokud člověk k běhání přistupuje s rozumem, nemívá samotný běh žádné větší následky (i když úraz se samozřejmě na 100% vyloučit nikdy nedá). A většina problémů také souvisí s různými predispozicemi jedince, který sport může zhoršit, ale bráno striktně tímto pohledem, tak bychom asi nemohli dělat skoro nic. Takže běhání bych se fakt nebál.
Mnohem horší to je s běháním se psem, protože když se skoro metráková potvora rozhodne něco udělet, v tom letu má člověk nulovou šanci s tím něco dělat. A nemusí mít ani metrák. Sám teď zaběhávám štěně borderky, a i když má nějakých dvacet kilo, stačí mi když občas na uzkoučké cestě v seběhu z kopce zastaví před nosem a začal něco očichávat. Většinou stihnu udělat jediné, psa přeskočím, protože jinak bych ho navrdo nabral a letěli bychom oba. Jenže stačí aby jednou na dopadu byl mokrej kořen a půjdu pěkně po tlamě...
Jenže takhle to fakt brát nelze. Buď to člověk chce dělat, nebo ne. Někdo má filozofii že se dožije 80 let v bezpečí na gauči, jiný že dá přednost 75 rokům, ale prožitým aktivně. A je na každém čemu dá přednost...